Dokonalý návrat do Lamborghini Super Trofeo. Mičánek Motorsport v Barceloně vybojoval vítězství

Druhý letošní závod v Lamborghini Super Trofeo a druhé vítězství. Bronislav Formánek se Štefanem Rosinou ovládli první závod Lamborghini Super Trofeo v Barceloně, i když letošní sezonu do seriálu zasáhli teprve podruhé. K triumfu ve třídě Pro-AM si připsali i nejlepší společné umístění v celkovém pořadí.

Pátí celkově, první v Pro-AM, nejlepší česká posádka. To jsou tři mimořádné úspěchy, které si už po prvním závodu z Barcelony poveze tým Mičánek Motorsport powered by Buggyra. „Je to výjimečný výsledek, který Broňa se Štefanem vybojovali na trati a v přímém souboji s ostatními soupeři. Nepomohla nám žádná náhoda nebo chyby soupeřů. Potvrzujeme tím, že patříme k absolutní evropské špičce a dokážeme se prosadit i v takto těžké konkurenci,“ říká manažer týmu Jiří Mičánek.

Formánek s Rosinou společně s inženýry do pátečních tréninků bojovali s nastavením auta, vypořádat se museli především s pneumatikami Hankook, na kterých startovali v letošní sezoně teprve podruhé. Rosina do závodu startoval z dvanácté pozice absolutně, rychle se ale posunul do první desítky a Formánkovi auto předával s důležitým náskokem na klíčové soupeře a na třetím místě v kategorii Pro-AM.

„Podařilo se mi na startu udělat si trochu mezeru a odstartovat tak dobře, že jsem se dostal před tři auta a před silné soupeře. Nevěděl jsem, jestli se mi to podaří udržet, ale povedlo se. Věděl jsem, že Broňa se může dostat dopředu, ale zároveň měl za sebou velmi rychlé piloty a nebyl jsem si jistý, jestli je za sebou udrží,“ popisuje Štefan Rosina první polovinu závodu, po které přišla dech beroucí závěrečná dvacetiminutovka. Tu přerušil výjezd safety car, kvůli kterému se startovní pole shluklo dohromady.

Formánek měl před sebou dva soupeře, zároveň ale musel hájit svoji pozici před dotírajícími Dimitrym Enjalbertem a Renaudem Kuppensem. „Věděl jsem, že mám před sebou dvě auta, jedno jsem předjel rychle, druhé jsem si nachystal až do posledního kola. Sice mě brzdil, ale nechtěli jsme riskovat penalizaci za porušení traťových limitů,“ popisuje Formánek.

Plán novopečeným šampionům GT2 European Series vyšel dokonale a Formánek nakonec projel cílem na pátém místě celkově a na první pozici v Pro-AM. V celkovém umístění je páté místo nejlepším výsledkem, kterého tým dosáhl za posledních několik let a maximem pro posádku Formánek-Rosina, která v seriálu startovala v roce 2024 a získala titul Pro-AM.

„Po prvním letošním startu na Nürburgringu, kde jsme první závod také vyhráli, jasně potvrzujeme naši pozici v Super Trofeo stejně dominantně, jako jsme letos jezdili v GT2 European Series. Musím poděkovat celému týmu a inženýrům. Díky skvělé souhře dokážeme pracovat extrémně efektivně, nastavit velmi dobře auto i bez možnosti testovat a dát pilotům možnost ukázat to, v čem jsou nejlepší,“ uzavírá Jiří Mičánek.

Bronzová neděle: stíhací jízda po zmatku v první zatáčce

 Karty do nedělního závodu rozdali soupeři hned v první zatáčce. Po kolizi několika vozů musel Formánek vyjet z trati do kačírku a ztratil devět pozic. „Věděl jsem, že musím štěrkem projet i za cenu toho, že dostaneme penalizaci. Postupně jsem pak stáhl asi deset aut, než po další kolizi vyjel safety car,“ popisuje Formánek.

Ten Rosinovi předal auto na čtvrté pozici ve třídě Pro-AM, stále ještě pod žlutými vlajkami a safety carem. Rosina po restartu nejprve musel hájit místo před Milośem Pavlovičem, naopak dva jezdce třídy Pro-AM předjel a cílem projel na třetím místě ve třídě, celkově byl jedenáctý. Po započítání penalizace za Formánkův manévr v prvním kole se sice posádka propadla na dvanácté místo, na pódiovém umístění ve třídě Pro-AM to ale nic nezměnilo.

„Bylo to náročné, ale užíval jsem si to. Broněk měl štěstí v neštěstí, neměl jinou šanci. Jsem rád, že se nám to podařilo dotáhnout. Pokud se podíváme zpět, tak tento rok nebyl víkend, odkud bychom nejeli s pódiovým umístěním. To se nestává tak často. Týmu za to patří díky,“ říká Štefan Rosina.

„V neděli jsme potvrdili, že patříme k absolutní špičce. Dojet dva takto těžké závody na stupních vítězů a jeden vyhrát, aniž bychom v šampionátu startovali pravidelně, je něco výjimečného,“ uzavírá Jiří Mičánek.